Chov
PÉČE O JEŽKA V NOVÉM DOMOVĚ
Bydlení
Ubikace jsou velmi diskutovaným tématem v poslední době. Měly by být o minimální velikosti 90x45cm podle českého Klubu chovatelů ježků (pro mini linie 70 x 45). V Německu je minimální velikost ubikace povolena 150 x 50 cm pro dva ježky. Pro jednoho ježka by měla být minimálně 120 x 50 cm. Čím větší ubikace bude, tím lépe. Záleží také hodně na tom, zda ježka budete pravidelně pouštět proběhnout.
Umělohmotný box – Jeho výhodami je snadná údržba a to, že v něm ježkovi nehrozí průvan. Nevýhodou je většinou menší velikost. Z plastových boxů bych doporučila tento
Klec - Klece se obecně moc nedoporučují, z důvodu, že by mohl ježek být v průvanu, nebo si ublížit šplháním po mřížích. Já klece doporučuji pouze v případě, že máte doma dostatečné teplo a nehrozí ježkovi průvan. Pokud tomu tak je, musíte si však dát pozor, zda se ježek nesnaží šplhat po mřížích. V případě že po nich ježek šplhá, je dobré mříže zajistit nějakým kartonem či plexisklem, abyste mu v tom zabránili. Výhodou klecí je, že se dají sehnat i ve větších velikostech a ježkovi tak můžete dopřát více prostoru než v boxu.
Ubikace vlastní výroby – Začínají být poslední dobou velmi oblíbené, hlavně z důvodu možnosti dopřát ježkům hodně prostoru a kreativně se vyřádit. Je mnoho možností, jak ubikace vyrobit. Někdo vyrábí z OSB desek, někdo z jiného dřeva, z kartonových krabic nebo z regálů kombinovaných s plexisklem. Často se k výrobě používají staré skříně apod. Při výrobě je třeba myslet především na bezpečnost ježků, dále aby byla ubikace omyvatelná a také aby byla dobře zajištěna proti útěku. My jsme si vyrobili prostorné ubikace z OSB desek a jsme spokojení :)
Terária - Absolutně bez výhrad :) Zároveň působí jako pěkná dekorace bytu. Možná jedinou nevýhodou je trochu pracnější úklid...
Teplota v místnosti by neměla klesnout pod 22 °C, ježci jsou velmi náchylní k nachlazení. Ideálními podmínkami je 22 – 26°C. Pokud takové teplo doma nemáte, je třeba zajistit ježkovi teplo pomocí například topné folie, apod. Je důležité pravidelně kontrolovat, zda nemá ježek studené bříško či nožičky a pokud by tomu tak bylo, je třeba teplotu zvýšit.
Podestýlka – Měla by být bezprašná. Nejlepší variantou je Asan (je to však také varianta nejdražší). Dále je možné použít bezprašné hobliny (nejlépe Profibed, German Horse, Happy Horse, Plospan apod.), případně umístit do ubikace fleecovou deku (v případě, že ježek umí chodit na wc, jinak by to bylo velmi nepraktické), apod. Podestýlka by měla být minimálně ve 2cm vrstvě po celém dně ubikace. V žádném případě nepoužívejte seno (hrozí parazité a ježek si může senem zaškrtit nohu)! Také nejsou vhodné dřevěné peletky, ze kterých se ježkům dělají otlaky. Nejlepší je každý den vybírat trus a počůraná místa, šetříte tím podestýlku a ježek je neustále v čistotě :)
Úkryt – Je pro ježky nutností. Jako úkryt může sloužit buď domeček (dřevěný – špatně se udržuje v čistotě, plastový – je dobře omyvatelný ale většinou lehký a ježek si s ním může hrát, převracet jej apod., keramický), obyčejná krabice od bot (výhodou je, že když ji ježek zaneřádí, můžete ji klidně vyhodit), čepice, tulipytlík apod. Nejlepší je kombinace více úkrytů, aby si ježek mohl vybrat. U čepic a tulipytlíků je důležité, aby z nich nekoukaly nitě, uvolněná očka apod., aby se ježkovi nestala nějaká nehoda (zaškrcení nohy apod.). Taktéž je nedoporučuji u ježka, kterého jste si zrovna přinesli domů. Je lepší počkat, až si na Vás ježek zvykne, abyste jej nestresovali složitým vytahováním z pytlíku. Co se týče baráčku, je lepší pro začátek vybrat domeček, který nemá podlahu a lze snadno odklopit – opět ježka ušetříte stresu ze složitého vytahování. Do domečku můžete dát kus fleecu, ježci to mají rádi :) Pokud plánujete ježčata, je dobré samičce pořídit domeček s otevírací střechou, abyste mohli pohodlně miminka kontrolovat.
Misky – Na krmivo jsou nejlepší keramické misky se zahnutým okrajem dovnitř, ze kterých se špatně utíká moučným červům. Na vodu je vhodná těžká keramická miska, kterou ježek jen tak nepřevrhne. V případě, že odjíždíte na víkend pryč, je dobré umístit do ubikace napáječku, aby měl ježek neustále přístup k čisté vodě. Vodu v misce si rychle zaneřádí. Nepřetržité používání napáječky se nedoporučuje z důvodu velmi citlivého ježčího chrupu, avšak u některých ježků je napáječka nezbytná, protože si misku s vodou okamžitě zaházejí podestýlkou. Napáječky používáme a zatím jsme žádnou nehodu nikdy neměli (jak se říká, co není, může být, takže bych to nerada zakřikla). Lze využít například také pítka pro ptáky, či závěsné mističky, kde ježkovi žádné nebezpečí nehrozí.
Zábava – Aby se ježek nenudil, je třeba mu vybavit ubikaci různými hračkami. Nejoblíbenější zábavou je pro ně většinou běhací kolo či talíř. U těchto hraček dbáme na to, aby měly co největší průměr. Pokud máme kovový kolotoč, ve kterém jsou díry, je třeba jej polepit např. linem, aby se do něj ježkovi nezasekl drápek nebo rovnou celá noha. Nejlepší jsou kolotoče plastové, ale ve větších velikostech je jich opravdu malý výběr. Jsem spokojená s kolotočem od Trixie o průměru 28 cm, případně Savic Rolly Giant o průměru 27,5 cm. Kolotoč od Trixie je užší, je vhodný pro menší ježky. Pro ježky větších linií je vhodnější Savic. Další možností je běhací talíř, buď Flying Saucer průměr 31 cm, případně od Trixie, průměr 30 cm. Dále můžeme dát do ubikace ježkovi hromadu hraček. Jako hračky mohou posloužit například botičky z bůvolí kůže, míčky pro kočky s rolničkou, trubičky od toaletního papíru (podélně přestřižené aby se do nich ježek nezasekl), různé plyšové a gumové hračky, míčky pro kočky na pamlsky apod. Důležité je brát zřetel na to, aby byla hračka bezpečná a ježek nemohl pozřít její součásti. Můžeme vytvořit ježkovi i různé prolézačky, ne však moc vysoké, aby si ježek neublížil. Většina ježků miluje pískoviště. Stačí nízká nádoba, naplněná pískem pro činčily, ve kterém se většina ježků ráda koupe, což je báječná podívaná. Je to individuální záležitost, někteří ježci to nedělají a někteří si z pískoviště dělají wc.
Wc - Můžete do ubikace umístit a pokusit se ježečka naučit na něj chodit. Je to velmi individuální, protože někteří ježci jsou od přírody čistotní a jiní vůbec, někteří se naučí na wc chodit hned a někteří nikdy. Pokud je chceme naučit na wc chodit, lze to zkoušet různými způsoby, jedním z nich je například to, že do záchodku umístíme jejich výkaly a pokud se jedná o ježečka, který se vyprazdňuje na jednom místě, většinou se to naučí. Je dobré wc umístit do rohu, do kterého se ježek chodí vyprazdňovat. Nejlepší je, když jsou zvyklí na wc už od chovatele. Často to mláďata naučí matka, která je zvyklá na wc chodit. Potom většinou stačí pořídit wc na které je ježek zvyklý, nasypat do něj kočkolit, který zná od chovatele a neměl by být problém. U nás někteří ježečci na wc chodí a někteří ne. Dále většinou platí, že čím větší prostor ježek má, tím bývá čistotnější. Není tomu tak ale vždy. Kočkolit je vhodný bentonitový, nikoliv silikagel - ten je pro ježky nebezpečný.
Čištění ubikace
Nejlepším způsobem čištění ubikace je pravidelně výkaly sbírat každý den. Zamezíme tím zápachu v domácnosti a zároveň je ježek neustále v čistém prostředí. Já k tomuto účelu využívám plastový kyblíček od salátu a polévkovou lžíci. Každý den vyberu výkaly a znečištěnou podestýlku, podle potřeby dosypu novou. Nejjednodušší je to samozřejmě u ježků, kteří jsou naučeni chodit na wc :) Jednou za týden až 14 dní vyčistím ubikaci komplet, včetně umytí v dezinfekčním prostředku (např. Sanytol, Savo bez choru, či čistící prostředek od Eurony určený pro domácí mazlíčky, apod.) a vyčištění veškerého vybavení. Dobré je také pravidelně desinfikovat lžíci a kyblíček na výkaly. Lze použít i Savo, avšak je třeba opravdu dbát na to, aby bylo řádně opláchnuto.
Krmení
Ježčí miminka v krmení neomezujeme, zajistíme jim nepřetržitý přístup ke krmení. Já to řeším tak, že mají neustále plnou mističku granulí (suchých, navlhčené by mohly zkvasit) a do druhé misky jim večer dávám hmyz, vařené kuře apod. Přibližně ve 4 – 5 měsících se ježečci začínají dost zakulacovat (někteří dříve), je třeba přejít na méně kalorickou potravu a krmit pouze jedenkrát denně (večer). Pokud budete chtít ze směsi, kterou dostanete od nás jako „startovací balíček“, přejít na jiné granule, nejvhodnějším způsobem je postupné přimíchávání nových granulí do těch, na které je ježek zvyklý. Potravu je vhodné občas doplnit o vápník či různé multivitaminové a minerální doplňky vhodné pro savce. Vhodný je například Roboran. Vápník můžete doplnit mimo jiné i nadrcenými vaječnými skořápkami (musejí být rozdrcené opravdu důkladně na jemný prášek). Nic se nesmí přehánět, vzhledem k tomu, že ježek dostává i granule, které již potřebné vitaminy a minerály obsahují, přidáváme tyto doplňky pouze zřídka. Množství potravy odpovídá přibližně 1 – 3 lžíce denně. Přizpůsobujeme ho zejména věku a kondici ježka. Občas do krmení můžeme kápnout kapičku olivového, lněného či lososového oleje pro zdravou kůži a srst :) Speciální krmiva pro ježky, která najdete často ve zverimexech, většinou vůbec vhodná pro ježky nejsou, proto se jim raději vyhněte obloukem. Jediné krmivo speciálně určené pro ježky, které mohu doporučit, je anglické krmivo Spike´s Dinner, avšak i to je vhodné spíš do směsi.
Hmyz – Tvoří nejdůležitější složku ježčí potravy! Ke krmení se využívají především mouční červi , zophobasi, cvrčci, švábi a sarančata. Nekrmíme hmyzem chyceným v přírodě (paraziti). Červy podáváme živé, stejně tak zophobasy, a to do misek se zahnutým okrajem dovnitř, aby neutíkali. Ostatní hmyz u nás doma řešíme tak, že jej rovnou v krabičce, ve které jej koupíme, dáme do mrazáku. Odsypeme vždy požadované množství, které necháme nejdříve rozmrazit a počkáme, až bude mít pokojovou teplotu. V žádném případě nekrmíme studeným, protože by ježkovi hrozily zažívací obtíže. Někteří ježci jsou ve hmyzu vybíraví, červíky a zophobasy mají rádi skoro všichni, ale u ostatních druhů hmyzu bývá občas problém. Svou snahu však nevzdáváme a zkoušíme podávat všechny druhy hmyzu i nadále. Často se stává, že se ježkovi mění chutě s věkem. Pokud mu nějaký druh hmyzu nechutná, můžeme jej smíchat s jiným krmením, které mu chutná a tímto způsobem jej naučit postupně tento hmyz přijímat. Pokud nám vybírá jen to co mu chutná, je možné také hmyz nasekat nadrobno a smíchat, aby měl to vybírání složitější. Pokud nám ježek začne tloustnout, není vhodné podávat větší množství moučných červů, v tomto případě je nejlepší krmit cvrčky. Pokud nevíte, jak skladovat moučné červy, nejlepším způsobem je vzít umělohmotnou nádobu s co největší plochou, do které nasypete červíky v maximálně 2cm vrstvě (pokud je vrstva vyšší, je riziko že se červi budou zapařovat). Krmíme je tvrdým pečivem a občas jim dáme také kus jablka, stačí jednou za pár dní. Pokud bychom dávali jablka moc, budeme mít červíky moc vlhké a opět hrozí zapaření. Je třeba často prosívat červy od trusu, nejlépe čajovým sítkem, či cedníkem s odpovídajícími otvory, aby nám červíci nepropadávali. Skladujeme je pokud možno v chladnější místnosti, čím větší mají teplo, tím rychleji se mění v brouky. Zophobasy skladujeme podobným způsobem, avšak je třeba jim nasypat jako substrát šrot, kterým se i živí. Můžeme dokrmovat syrovými bramborami, apod. Na rozdíl od moučných červů potřebují spíše teplo. Pokud chceme dopřát ježečkovi hmyz živý, můžeme mu například vypustit cvrčky do vysokého plastového boxu ze kterého nevyskočí a ježek si je pochytá.
Granule – krmíme kvalitními kočičími granulemi. Nejlepší je udělat směs více druhů granulí a to nejlépe kuřecích. Mláďata krmíme granulemi pro koťata, dospělé většinou vzhledem k jejich sklonu k tloustnutí granulemi pro kastrované kočky. Je dobré se vyhnout granulím s vysokým obsahem rybí bílkoviny, protože tu ježci špatně tráví. My používáme pro mláďata vždy směs několika druhů granulí těchto značek: Arden Grange Kitten, Josera Minette, Royal Canin Babycat/Kitten, Brit Care Cat Crazy, Nativia Cat Kitten, Nutram Kitten, Almo Nature Kitten, Calibra Cat Kitten, N/D Grain Free Cat Kitten, Chicopee Kitten, Fitmin Kitten, Leonardo Kitten, MAC´s Kitten, Cat Chow Kitten, Applaws Kitten, Brit Care Kitten, Ontario Kitten a sem tam vyzkoušíme nějakou novou. Pro dospělé ježky pak děláme směs několika druhů z těchto značek: Arden Grange Light, Josera Léger, Royal Canin Sterilised, Nativia Cat Castrated, Leonardo Light rich in Poultry, MAC´s Cat Senior/Light, Cat Chow Special Care Sterilized, Nutram Ideal Weight Control Cat a stejně jako u kotěcích granulí zkoušíme stále nové druhy. Snažíme se, aby granule pro dospělé obsahovaly maximálně 12 procent tuku. Pro nejtlustší ježky používáme směs granulí s pouhými 10 procenty tuku. Granule by měly mít nad 30 procent bílkovin. Pokud mají však nad 40 procent bílkovin, doporučuje se míchat je do směsi s granulemi, které mají naopak bílkovin málo. Vysoké procento bílkovin může zatěžovat ledviny. Nejvhodnější je granule namáčet ve vodě, aby nebyly moc tvrdé. Ježci mají velmi citlivý chrup a tvrdé granule jim ho obrušují, což je u nich nevratný proces. Bohužel někteří ježci navlhčené granule odmítají, stejně tak nadrcené. U takových ježků je bohužel jediná možnost dávat granule vcelku, nebo najít měkké druhy granulí, jako např. Spike´s Dinner (granule z Anglie určené přímo pro ježky).
Ostatní – Občas přidáváme pro zpestření stravy nesolené vařené kuřecí maso, ideálně od kosti, nebo vařené vejce. Můžeme například uvařit kuřecí krk a dát jej ježkovi vcelku, on si jej bez problému obere. Dále masové kapsičky s vysokým podílem masa. Na Whiskas a podobné značky prosím rovnou zapomeňte, tato supermarketová strava rozhodně pro ježka není vhodná a žádné maso neobsahuje (týká se i granulí). Z kapsiček vylijeme šťávu a podáváme krmivo bez ní (může způsobit průjem). Z mé zkušenosti mohu spíš doporučit paštiky, není tam tolik šťávy a ježkům chutná více. U nás má úspěch zejména paština Animonda Vom Feinstein a z konzerv je to MAC´s drůbeží s brusinkami a MAC´s kachní, krůtí, kuřecí. Ovoce a zeleninu ježkovi nedáváme, můžeme to dát červům a do ježečka se tak vitaminy dostanou skrz červíky. My děláme občas ježkům kaši. Oblíbená je kaše s vařenými kuřecími vnitřnostmi. Postup je následující. Vařené vnitřnosti, maso a vejce rozmixujeme, přidáme trochu lněného nebo olivového oleje. Do kaše přidáme trochu Roboranu. Ježečkům, kteří odmítají hmyz, je možné hmyz zamíchat do kaše. Stejně tak léky, apod.
Ježci nesmí – mléko a mléčné výrobky, ořechy, cibuli, česnek, avokádo, hrozny, rozinky, syrovou mrkev, celer, sušené ovoce, čokoládu, syrové maso (hrozí salmonela apod.), syrové vajíčko, citrusové plody, není vhodné podávat pravidelně sušený hmyz (mohl by ježka ucpat) ani hmyz chycený v přírodě.
Aktivita
Ježci jsou aktivní zejména v noci. Proto není vhodné jejich umístění v pokoji, kde spíme, protože nás mohou v noci rušit. Není pravda, že dupou, ale většinou si hrají s vybavením ubikace. Běhají v kolečku, házejí miskami, stěhují baráčky, apod. :) Pokud možno bychom je přes den neměli budit. Do ruky bychom je měli brát nejlépe, když se sami vzbudí, večer nebo brzy ráno. Výjimkou jsou mláďata, ta vylézají ven i přes den kvůli potravě. Když chceme ježečka z ubikace vytáhnout, je možné, že se naježí a nebude chtít. Uchopíme jej pod bříškem, držíme jej v dlaních a necháme jej nejdříve rozkoukat. Až potom můžeme začít s hlazením, apod. Ze začátku se může pravidelně stávat, že nám ježek bude kousat prsty a slinit si na záda. Je to normální jev, seznamují se takto s cizími pachy. Některým to trvá déle a jiní si kousnou jednou a stačí jim to. Kousnutí není nic příjemného, ale dá se to vydržet. Většinou poznáme, že se ježek chystá si nás "nakousat" podle toho, že nejdříve ruku začne vehementně olizovat. V tu chvíli je nejlepší natočit si ježka čumákem ke hřbetu ruky, případně mu nabídnout k okousání propnutou dlaň druhé ruky. Jsou to místa, do kterých se nedokáže zakousnout. Nedoporučuji nabízet prsty, meziprstí apod. To jsou místa, která jsou ke kousání velmi bolestivá. Někdy funguje i to, že necháte chvilku ježka, aby ruku olizoval a než stačí kousnout, dáte jej zpět do ubikace. Někdy olíznutí stačí k tomu, aby si Váš pach naslintal. Poté si jej vezmete do ruky znovu a pokud Vás opět začne olizovat, uděláte znovu to samé. Rozhodně před kousnutím nějak zběsile neuhýbejte, neucukávejte, aby se Vás ježek zbytečně nelekal. Není to příjemné, ale přežít se to dá :) Pro lepší seznámení s Vaším pachem je dobré vzít nějaký kapesník či jakýkoliv druh látky, nosit jej celý den u sebe a pak jej umístit ježkovi do ubikace. Tímto způsobem si může ježek na Váš pach zvyknout rychleji. Je dobré ježečka pouštět večer i volně po bytě, případně mu udělat veliký výběh. Doporučuji spíše na linu nebo na povrchu, který lze snadno vyčistit (obzvlášť mláďata se často vyprazdňují :) a padá z nich velké množství bodlin), pokud pouštíte ježka na koberci, dejte si pozor, aby se mu kolem nožiček neobmotaly vlasy, hrozí mu i amputace končetiny! (Není vhodné jej pouštět na zahradě z důvodu možnosti chycení různých parazitů). Zároveň je třeba zajistit, aby podlaha nebyla studená, aby ježek nenachladl. Pokud máte podlahu studenou, můžete mu postavit na probíhání ohrádku, do které dáte na zem deku, případně kus koberce apod. Ježečka je vhodné zabavit různými hračkami. Ježečka je nutné brát ven z ubikace každý den hlavně v období výměny bodlin, které trvá až do půl roku věku ježka. V tomto období může být ježek velmi nevrlý a nepříjemný. Je třeba jej brát do ruky i přesto a výměnu bodlin s ním překonat. Pokud jej v tomto období do ruky brát nebudete a budete se ho bát, ježek si velmi rychle odvykne kontakt s člověkem. Pokud mu není příjemné hlazení, hladit ho nemusíte, ale je dobré jej nechat po sobě alespoň šplhat, aby se důkladně seznámil s Vaším pachem a zvykl si na Vás. Abyste mu pro začátek mazlení zpříjemnili, je dobré pustit si jen tlumené osvětlení.
Stříhání drápků
Ježečkovi rostou rychle drápky, je nutné mu je pravidelně stříhat, nejlépe to jde nůžkami na nehty. Musíme dát pozor, abychom nezkrátili drápky moc. Pokud se nám to stane, ošetříme jej například Betadinou. Stříhání drápků vyžaduje hodně trpělivosti, většině ježečků se moc nelíbí. V krajních případech, pokud se nám ježeček stáčí do klubíčka a odmítá si nechat na nohy sáhnout, můžeme do lavoru napustit trochu teplé vody a drápky stříhat v lavoru. Ježeček se nám ve vodě stáčet do klubíčka nebude. Je třeba následně ježka důkladně osušit. Pokud se ježečkovi stříhání nelíbí, netrápíme ho moc dlouho, klidně můžeme ostříhat jednu nohu, další nechat na další den apod. Můžeme využít toho, že je ježek rozespalý a ostříhat drápky ihned po vytažení z baráčku. Pokud máme pomocníka, může ježka během stříhání uplácet červíky či pamlsky (ideální dávat z pinzety, ne rovnou z ruky - ježek by si mohl ruku spojit s krmením a začít kousat)
Koupání
Koupání ježků se nedoporučuje, pouze ve výjimečných případech, například při problémech se suchou kůží, je možné napustit do lavoru trochu vody, která bude sahat ježečkovi pouze k bříšku a kápnout do ní pár kapek oleje (olivového, kokosového, dětský olejíček, apod.), nebo nasypat ovesné vločky. Na ježka potom vodu naléváme kelímkem. Samozřejmostí je důkladné osušení ježka. V případě velkého znečištění jej můžeme očistit kartáčkem na zuby. V žádném případě nenapouštíme vanu s pěnou a kachničkami, jak často vidíme na videích na internetu. Ježek sice plavat umí, ale neznamená to, že mu to dělá dobře. Koupání tímto způsobem lze považovat za týrání.
Zdraví
Co se týče nemocí, tak asi nejnáchylnější jsou ježci na zápal plic. Nesmí být v průvanu a v zimě. Pokud se ježek jen lehce nachladí a kýchá, často lze problém vyřešit jitrocelovým sirupem s vit. C. Pokud však vidíte, že je ježek podezřele málo aktivní, ztěžka dýchá, apod. okamžitě navštivte veterináře! Jinak samozřejmě existuje hromada nemocí jako u ostatních zvířat, které se u nich mohou objevit, včetně rakoviny apod. Taková zvířata se z chovu vyřazují, stejně tak kolikrát celé linie, aby se těmto onemocněním předcházelo. Nikdy však není stoprocentní jistota ani u zvířat s PP, že nemohou onemocnět. Máte u nich však jistotu, na rozdíl od zvířat bez PP, že s Vámi chovatel bude situaci řešit. U zvířat bez PP si můžete být většinou jistí, že o chovateli již nikdy neuslyšíte, obzvlášť pokud bude nějaký problém. Veterináři zatím moc s těmito zvířaty zkušenosti nemají. Existují však již některé veterinární kliniky, které se ježkům začaly více věnovat, proto je dobré v případě nemoci se obrátit na chovatele, aby doporučil veterináře, který má již s ježky zkušenosti a kterému důvěřuje.
Paraziti
Může se stát, že si domů s krmením či podestýlkou donesete i parazity. Bohužel se tomu někdy člověk nevyhne. V tomto případě je nutné ježka ošetřit kapičkou Strongholdu pro koťata za krk. Stronghold seženete na každé veterině. V žádném případě nepoužívejte jiné přípravky, zejména na bázi Ivermectinu, ten je pro africké ježky toxický. Pokud nekrmíte syrovým masem a hmyzem chyceným v přírodě, neměli by ježkovi hrozit žádní vnitřní parazité. I přesto je lepší pro jistotu jednou za půl roku nechat zkontrolovat trus veterinářem. Není to nijak extra nákladné a je dobré mít jistotu, že je ježek v pořádku.
Hibernace
Nikdo zatím neví, z jakého důvodu mají někteří ježci tendenci upadat do hibernace. V přírodě ježek bělobřichý nehibernuje a hibernace by pro něj byla smrtelná. V zajetí se u některých ježků občas stává, že začnou upadat do zimního spánku i přesto, že mají vyhovující teplotu. Někteří k tomu prostě mají sklony. Příznaky hibernace jsou většinou: nízká aktivita, studené břicho a nohy, často i nechutenství, po probuzení může být ježek malátný a špatně chodit. V tomto případě je nutné okamžitě ježka zahřát a hrát si s ním, dokud se úplně neprobere a nezačne se chovat zcela normálně. Hibernace může být smrtelná, proto je třeba si na to dát opravdu velký pozor.
WHS (Wobbly Hedgehog Syndrome)
Příznaky: třes, vyboulené oči, padání k jedné straně, skolióza, svalové atrofie, záchvaty, potíže s polykáním, postupné ochrnutí všech končetin, podvýživa… Jedná se o smrtelné onemocnění, není možná léčba. Ježci, v jejichž linii se objevil WHS, musí být bezpodmínečně vyřazení z chovu! V ČR se naštěstí WHS téměř nevyskytuje.
Waardenburgův syndrom
Nedostatečný vývoj mechanismu vnitřního ucha, který způsobuje hluchotu. Je to genetická vada, která se často vyskytuje u ježků se zbarvením Reverse Pinto, může se vyskytnout i u barvy Leucistic. Takto barevní ježci by se do chovu měli využívat s rozmyslem a rozhodně je třeba nesestavovat čistě Reverse Pinto, Leucistic a Albino páry a jejich vzájemné kombinace. Dále se může syndrom projevovat poškozením očí, mozku, změnami chování, sníženou inteligencí, kratším či chybějícím ocasem, chybějícími končetinami, problémy se zažíváním, rozštěpy, nedovyvinutým srdcem, apod.
Lipidóza jater
Nadměrné množství tuku v jaterních buňkách, které výrazně narušuje funkci jater, může dojít i k jejich kolapsu. Ježek může být letargický, ztrácí chuť k jídlu, může trpět záchvaty, žloutne mu kůže v oblasti předních nohou a břicha. V případě rozsáhlejšího zasažení jater může být viditelná boule na břiše pod hrudním košem. Častým příznakem bývá velmi tmavá stolice s příměsí zeleného hlenu. Pokud zasáhneme včas, je možné zlepšit zdravotní stav přechodem na dietu s nízkým obsahem tuku a zvýšenou možností pohybu. V ostatních případech je třeba navštívit veterináře, který by měl zahájit vhodnou léčbu (diagnostika se provádí především vyšetřením krve a sonografickým či rtg vyšetřením.
Povaha
V první řadě je třeba zdůraznit, že každý ježek je originál a je těžké říci novému majiteli, jaký ten jeho ježek povahově bude. Dá se to odhadnout, ale ježek může vždy překvapit. Někteří ježci jsou spíše akční povahy, někteří jsou spíše peciválové (ti mohou mít sklony k obezitě). Většinou však rádi zkoumají své okolí, ale potom jsou schopni usnout Vám na klíně. Je třeba počítat s tím, že je to úplně jiný mazlíček než například králík, či morče. I ten nejvymazlenější ježek umí bodlinky použít. Nicméně když si zvykne na nového majitele, nechá se hladit a sklápí bodlinky. Je to strašně zvláštní pocit hladit si ježka :) Já jsem s mláďaty v kontaktu každý den a zvykám je na hlazení a manipulaci. Takže základ mají. Zásadní je však období, kdy odcházejí do nových domovů. V té době jim většinou začíná výměna bodlin. Je to pro ježka i jeho nového majitele velmi nepříjemné období. Ježkovi padají bodlinky a rostou nové, a jak se prořezávají, je to pro ježka bolestivé. V té době může být ježek velmi naštvaný a ufučený. Zároveň je to doba, kdy je třeba se ježkovi nejvíce věnovat. Brát ho každý den do ruky, i když může být nepříjemný, může se choulit do klubíčka a píchat. Pokud se mu člověk hlavně v tomto období nevěnuje, může si odvyknout kontakt s člověkem a zůstat takto nepříjemný již napořád. Od příchodu do nového domova je opravdu důležité brát ho do ruky poctivě každý den a věnovat se mu. Každému ježkovi trvá jinak dlouho, než si zvykne. U některých ježků výměnu bodlin poznáte pouze podle toho, že z něj bodlinky padají, i přesto že se vůbec neježí. Jiného je problém vzít do ruky a je z něj spíše ostnatá koule. Každý tu výměnu snáší jinak a nelze dopředu říci, jak ji zrovna bude snášet ten "Váš" ježek. Je třeba počítat i s tím, že se může stát (i když většinou se to nestává), že se Vám s ním výměnu překonat nepodaří a budete z něj mít bručouna. V tom případě z něj potom máte spíše zvířátko na koukání, než mazlíčka. Neměl by to však být důvod vrácení zvířete chovateli. Nikdo Vám dopředu nemůže říci, jaký ježek po výměně bodlin bude a pokud někdo tvrdí že ano, tak lže. Změna prostředí a výměna bodlin dokáže s ježkem zamávat a i přes nejlepší péči se může stát, že se nepodaří z něj vypiplat mazlíka. Ježek je něco jako Kinder vajíčko (a to i co se týče zbarvení, vzhledem k tomu, že po odchodu do nového domova mění bodlinky, může se Vám vybarvit trochu jinak, než jak vypadal při převzetí). Pokud s tímto nepočítáte dopředu, nechtějte po mně prosím ježka. Je to ta samá situace, jako byste si koupili od chovatele jakékoliv zvíře a když se Vám nepodaří jej vychovat, vrátili ho zpět. Tak by to být nemělo. Jednou je to Vaše zvíře, máte za něj zodpovědnost a ať již je takové, či makové, měli byste se o něj postarat. Ježečky předávám většinou osobně, takže na vlastní oči můžete vidět, jaký ježek je a pokud si na jeho výchovu netroufáte, brát si ho nemusíte. Pokud si jej vezmete, počítejte s tím, že jeho povaha se může příchodem do nového domova zhoršit. Záruku na povahu nedávám. Někteří ježci si zvyknou na nový domov téměř okamžitě a jiným to trvá měsíce. To je strašně individuální. Můžeme jim to trochu zpříjemnit tím, že si je bereme do ruky při tlumeném osvětlení, do baráčku jim dáme látku s naším pachem a pořídíme jim snadno odklápěcí domeček, abychom ježka nestresovali složitým vytahováním z pytlíku apod. Všechny výše zmíněné věci píši upřímně a na rovinu, není v mém zájmu poslat do nových domovů co největší počet ježků, ale najít jim ty nejlepší domovy, kde jsou všichni předem připraveni na to, jaký ježek je a co je s ním může čekat. Raději straším dopředu, než abych psala zájemcům, že ježek je zvíře, které je mazel od přírody a neumí se naježit či kousnout. Ne, v žádném případě. Ježek má bodliny a zuby a v případě potřeby je rád použije. Počítejte s tím prosím! Také mají další specialitu, seznamování se s novými pachy okusováním a následným slintáním na záda. Tímto způsobem se seznamují i s novým majitelem. Opět je to individuální, některému ježkovi stačí si nového majitele pořádně olízat a naslintat na záda, jiný Vás bude neustále obtěžovat okusováním ruky. Není to úplně příjemné, ale dá se to vydržet a většinou s tím dají hodně rychle pokoj. Odlišnost v povaze samců a samic nevidím. Každý ježek je jiný, a jestli je to samec nebo samice, v tom nehraje žádnou roli. Pokud jste můj článek dočetli až do konce a od pořízení ježečka Vás neodradil, jste pravděpodobně vhodným zájemcem o tohoto specifického tvora. Pokud jste v článku něco nenašli, nebojte se mi napsat a zeptat se na cokoliv.
