O nás

Rozhodla jsem se o nás napsat pár řádků :)

Už od malička jsem milovala zvířata a přesvědčovala rodiče, abychom si nějaké pořídili. Začalo to u nás klasicky rybičkami a křečky. Poté jsme chovali malého ráčka a po něm se už zvířátka začala pomalu zvětšovat :) Chovali jsme morčata, potkany a poté dva králíčky. Vždy se u nás zvířátka dožívala extrémního věku. Mým snem bylo pořídit si psa, ale to mi doma neprošlo, což nyní s odstupem času chápu. Výběr střední školy se mi moc nevydařil, vybrala jsem si hotelovou školu, čehož jsem následně litovala. Když jsem si vybírala školu vysokou, rozhodla jsem se pro lesnickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Během studia jsem si našla brigádu ve stánku s občerstvením v ZOO Praha. Několik let jsem z okénka stánku sledovala chovatele a moc jsem jim záviděla jejich práci. Byl to můj sen. V životě by mě nenapadlo, že se mi ten sen může někdy splnit. Po ukončení studia se na mě však usmálo štěstí. Všimla jsem si výběrového řízení na chovatele kopytníků v ZOO Praha. Rozhodla jsem se, že se zkusím přihlásit. Dopředu jsem počítala s tím, že to nevyjde, protože já přeci takové štěstí mít nemohu. I přesto, že jsem menšího vzrůstu, mě nakonec na úsek kopytníků přijali. Nikdy nezapomenu tu radost, kterou jsem z toho měla. Po nějaké době jsem se do ZOO odstěhovala a bydlela tam na ubytovně. Díky tomu jsem si pořídila svého prvního vysněného psa (mimochodem je to nejlepší pes na světě :) ). Byla to práce snů. Byla to práce, ve které jsem získala hromadu zkušeností, přátel a zároveň to byla práce velmi fyzicky náročná. Bohužel to odnesla moje páteř a po čtyřech letech jsem musela svou práci snů ze zdravotních důvodů opustit, což jsem samozřejmě obrečela. Byl to absolutní pocit zoufalství. Ještě před odchodem ze ZOO jsem se odstěhovala ke svému příteli. Nové zaměstnání nemělo se zvířaty nic společného a já jsem byla čím dál víc nešťastná. A díky tomu se stalo to, že se nám domů začala stěhovat různá zvířátka :) Jedním z nich byla i ježčí samička Folinna. Delší dobu jsme pokukovali po inzerátech, kde lidé nabízeli ježky. Bylo jasné, že si ježečka domů stejně jednou pořídíme. Až nás chytla za srdce právě samička Folinna. Když jsme ji přivezli domů, byla to ostnatá fučící koule. Byli jsme z toho trochu nešťastní, ale zároveň to pro nás byla velká výzva. Po několika měsících se nám podařilo samičku vymazlit a nyní je to mazlivá starší dáma, která si u nás užívá zasloužený důchod. Najednou jsme ježkům úplně propadli a bylo jasné, že u jednoho nezůstaneme :) Začali jsme postupně budovat naši CHS. Celou dobu se učíme, získáváme další a další zkušenosti a snažíme se vše měnit k lepšímu. Naším cílem rozhodně není za každou cenu prodat mláďata, ale přejeme si hlavně, aby naše odchovy a jejich noví majitelé byli spokojení, stejně tak jako my a naši ježečci. Cílem je nabízet lidem zdravá, vymazlená mláďata s pěkným exteriérem a zajímavými barvami, což si myslím, že se nám zatím daří. Našim ježkům věnujeme opravdu hodně času, je to časově velmi náročné mít tolik zvířat, ale naštěstí jsme na to dva a oba blázni do zvířat... U ježků je velká výhoda (alespoň pro nás), že jsou to zvířata s noční aktivitou, takže přes den se můžeme věnovat psům a večer ježkům :) Snažíme se, aby se u nás měla zvířata co nejlépe.